Další připomínky si nenechám.
Tento díl je prostě....takovej jaký je.
Příští díly se budou střídat Daiky, Elliot, Daiky, Elliot
No...to je asi tak vše. Pod perexem máte další trapárnu
+Zase jsem tam přihodila nějakou tu brnkačku;)
Asi vám ta písnička k tomu moc sedět nebude, ale já pořád takovýto blbinky poslouchám, píše se mi u toho lépe:))
Seděl na židli a před ním bylo velké zrcadlo. V zrcadle byl pokoj, nocí ztmavený, jen do něj dopadali paprsky měsíce. Na posteli seděla patnáctiletá dívka a dívala se přímo na něj. Anděl nevěděl, co se jí honí hlavou, ale přesně slyšel, co říká. Rád by jí odpověděl, ale nemohl. ,,Promiň Daiky, ale takhle je to pro tebe bezpečnější." Řekl nešťastně. ,,Teď spi." Dívce v obraze se ihned zavřela víčka a znovu upadla do spánku.
,,Elliote." Ozval se od dveří hlas.
,,Onie. Děje se něco?" Zeptal se, ale neotočil se. Dál hleděl na zrcadlo, kde teď byla dívka v celé své podobě.
,,Nic zvláštního. Ale žádá tě hlavní. Prý mu chceš něco říct."
,,Cože?" Otočil se prudce Elliot k druhému anděli. ,, Jestli něco potřebuje, ať si sem příjde." Odeskl a znovu se otočil k zrcadlu.
,,Ale-" Namítl druhý anděl.
,,Ven! Odejdi!" Rozkázal Elliot a prudce se postavil. ,,Hned." Po slovech se uprostřed pokoje začala zničeho nic hromadit mlha, která zlatě svítila. Ihned se začala tvarovat do lidského těla. Během minuty tam stál anděl. Byl stejně vysoký jako Elliot, ale měl zlatá křídla a celý zlatavě zářil.
,,Pane-" Začal Onie, ale hlavní ho zvednutou rukou umlčel.
,,V pořádku. Teď odejdi." Pronesl. Onie se uklonil a vyklopýtal ze dveří.
Elliot se znovu posadil. ,,Co po mně chcete?" Zeptal se zostra.
,,Měl bych tě potrestat za tvoji neposlušnost." Řekl hlavní a posadil se do křesla, které stálo naproti Elliotovi. ,,Ale neudělám to. Chápu tvoje po-"
,,Nic nechápete!" Vykřikl Elliot a vyskočil ze židle a strhl s sebou zrcadlo.
,,Uklidni se!" Vyzval ho klidně hlavní.
Elliot se zhluboka nadechl a zeptal se co nejklidnějším hlasem.,,Co po mně chcete?" Zeptal se.
,,Ptáš se špatně. Co chceš po mně ty?" Vyzval ho jemně hlavní.
Elliot sklonil hlavu. ,,Nemůžu. Ohrozil bych ji ještě víc."
,,Je v úplně stejném nebezpečí. Jen pomůže, když se objevíš na zemi. Po jejím boku.
,,Tomu nevěřím. Nebudu mít svoje schopnosti."
,,Proč si to myslíš? Tvoje schopnosti ti zůstanou. Budeš stejný, jen tvoje výška bude menší."
,,Chci mít svoji výšku."
,,Mezi smrtelníky to není normální.."
,,Dva metry ale můžou být, ne?" Zeptal se Elliot.
,,To ano, ale-" Namítl hlavní
,,Sestoupím na zem jen s touhle podmínkou. Nebojovalo by se mi dobře, kdybych byl menší o víc." Řekl Elliot a konečně uklidněný se posadil. Hlavní si povzdychl. ,,Už ti to nevymluvím? Nemusíš zapadnou."
,,Zapadnu." Čtu pocity, některým myšlenky, umím změnit jejich vůli."
,,Tak tedy dobře."Pronesl hlavní a postavil se.,,Ať je to tak, jak chceš. Za úsvitu tě pošlu na zem."
,,Chci hned." Odvětil Elliot. ,,Chci být u ní." Dodal a svěsil hlavu.
,,Ať se tedy stane." Pronesl nahlas hlavní a celý pokoj se začal topit v bílém a zlatém světle....
Uprostřed bílého a zlatého víru dopadl na zem chlapec. Pomalu se postavil a rozhlédl se po pokoji. U jedné stěny stála postel, na které ležela dívka. Přešel k posteli. ,,Teď už budeš v bezpečí. Spi už beze snů." Řekl tiše a natáhl nad spící dívku ruku, z které slabě zazářilo modré světlo. Dívka na vteřinu ztuhla, ale potom se uvolnila a na tváři se jí oběvil úsměv.










Waw tak toto ma naozaj zaujalo. Stopercentne budem čítať ďalší diel
krásne popísané, žrala som každé slovko 