Zdravím
Dlouho jsem přemýšlela, jestli sem tuto povídku dát, nebo ne, ale nakonec jsem se ji sem rozhodla dát. Její název není kdovíjak originální, ale hodil se mi k tomu.... Jestli jsou tam nějaké chyby, tak se omlouvám.
Jinak moje pauza nadále trvá, dokud mi nezačnou zase chodit nápady. Vždycky jsem měla plnou hlavu nápadů, ale teď nic. Pusto a prázdno. Možná přidám občas díl této povídky(Jen pokud se chytí.)
Takže mno...čtětě↓
Ta písnička trvá jen dvě minuty, ale...
1.kapitola
Sen
Je zima. Velká zima....
Byla zima. Sníh padala z černé oblohy, vítr skučel. Uprostřed pole, ve sněhové bouři putovala malá dívka. Celá se třásla zimou, rty měla modré a nohy skoro necítila, ale přesto se nutila jít dál. Utíkala před stvořením, které jí před chvílí zabilo rodinu. Před stvořením, které teď pronásledovalo teď ji. Cítila, jak jí už dochází síly, ale nezpomalila. Strach ji nutil k stále k rychlejšímu kroku, ale před netvorem neměla šanci. Neměla šanci mu utéct. Za sebou uslyšela dusání kroků. Zastavila, a prudce se k netvorovi otočila. Vlasy se šálou za ní prudce zavály. ,,Co po mně chceš?" Zakřičela zoufale.
,,Tvojí krev." Zasmál se netvor. Byl to příšerný zvuk, který drásal bubínky.
,,Nikdy!" Zakřičela dívenka a natáhla k němu dlaň s doširoka rozevřenými prsty. ,,Už si mi ublížil." Procedila zkrz zaťaté zuby.,,A také za to zaplatíš!" Vyjekla. Potom jí z ruky vystřelilo žluto-oranžové světlo a zasáhlo natvora do hrudi. Ten zařval překvapením a bolesti. Když světlo ustalo, dívenka unaveně klesla do sněhu.
,,Ty jsi si myslela, že mně můžeš zastavit? To jsi tak naivní?" Smál se netvor dál.
,,Jsi ubožák!" Zakřičela dívenka. Netvor se rozzuřil a dlaní jí zasáhl tvrdě do tváře. Potom ztuhl. Dívenka nic nechápala, jen dál seděla ve sněhu, neschopna se pohnout, kvůli velkému výdaji energie. Nakonec se ale přinutila hlavu zvednout. Viděla, jak netvorův obličej stáhnutý údivem. Viděla, jak v příští chvíli spadl k zemi a rozplinul se na prach. Tam, kde ještě před chvílí byl netvor stál vysoký chlapec. Měl nejméně dva metry, rozcuchané černé vlasy mu padaly do obličeje a stříbrné oči mu zářili ve tmě. Natáhl ruce a vítr i sníh ustal. Udělal několik kroků k dívnce, sklonil se a natáhl k ní ruku, z které mu slabě zářili fialové paprsky, které dívce zavřeli oči a nechali ji upadnout do hlubokého spánku. Chlapec ji zval do náruče. Kdyby tam byl ještě někdo další, nevěřil by vlastním očím. Teď už tam stál pořád ten stejný chlapec, kterému černé vlasy padali do očí, ale byl celý v bílém a na zádech měl dvě obrovská křidla. Pohnul rukou, kterou na chvíli uvolnil a vedle něj se objevil bílí obrazec. Anděl opatrně prostrčil dívku přes závoj, ale ještě než jeho ruce opusili její tělo zapšeptal tiše do tmy slova:,,Alenora en,Daika.Jaslon ij hanisov."Potom závoj zmizel a s ním i anděl. Bouře, kterou za své přítomnosti zklidnil, znovu začala a jeho slova stále zněla dálkou....
Prudce jsem s sebou trhla do sedu. Sen za snem, každou noc stejný, neměnící se. Kdy se jich konečně zbavím? Ospale jsem pohodila hlavou a znovu si lehla. Převrátila jsem se na bok, ale spát se mi už nechtělo. Mají snad ty sny nějaký základ? Určitě ano, ale jaký? Zdají se mi deset let...jak ještě dlouho? ,,Chci vědět co to je." Zamumlala jsem.
Nejhorší bylo to, že jsem cítila, co se děje. Cítila jsem každý závan větru a byla mi zima. Ještě teď jsem se klepala. Zdají se mi sny o andělech a....démonech, upírech. Asi nejsem úplně normální. Přála bych si vědět, co to znamená. Tohle není jen moje fantazie...Přerušila jsem proud myšlenek a uvědomila jsem si, že chci spát. Během pěti vteřin mi víčka klesla a já se probudila na začátku snu.
Delší raději dělat nebudu.... I teď vcelku pochybuji, že by si to přečetlo nějak extrémně hodně lidí...
Takže já se s vámi zase na nějaký čas loučím.....
►UŽ SE TU OBJEVILO NĚKOLIK REKLAM.BUĎTE TAK HODNÍ A PŘESTAŇTE JE SEM PROSÍM PSÁT!!!◄










je to úžasný!A ta písnička k tomu...to je krásný ...:)