Život ve vzpomínkách
Komix pokračovat bude,ale rozhodla jsem se ještě pro povídku....snad se bude líbit:)
2.Ledna,rok 1939
Tiché kapky deště dopadaly na jednoduchý parapet okna.Pod okny jezdily kočáry a já jako každý jiný den jsem musela být zavřená doma.I když je takové nepžíznivé počasí,raději bych byla venku.Přesunula jsem se ke svému malému,zastaralému rádiu a zmáčkla čudlík.Rádio začalo pronikavě naříkat,bzučet a skřípat,až se slabím pufnutím přestalo jakékoliv zvuky vydávat.Ještě než jsem tiše stihla zaklít,ozvala se ohlušující rána.Vymrštila jsem se a rozeběhla se k oknu,které svítilo,jakoby byl den.Třetí dům,který byl postavený vedle nás začal hořet a nejen to.Celý byl rozpadlý.Vzhlédla jsem k obloze.Letadla.
,,Neony!""Zaječela na mně někdo a rozrazil dveře.,,Neony!Běž od toho okna!"Pozdě.Dadlší bomba dopadla přímo před naším domem a horká vlna vyrazila sklo.Sestra po mně skočila.Brzo pro mě,ale příliš pozdě pro ni.Padla jsem na zem a narazila si hlavu.Zasypala mně sprška skla.,,Chauni."Zašeptala jsem a vztáhla ruku k mé sestře,ale nedosáhla jsem na ni.Potom se ozvala další rána,která byla mnohem přesnější.Dole jsem slyšela výkřiky,které patřily mím rodičům.Věděla jsem,že oni jsou mrtví.Věděla jsem,že je mrtvá moje sestra a věděla jsem,že já se brzy vydám za nimi.V čase během pěti minut jsem přišla o všechno......Oči se mi začínaly zavírat,pro příliš mnoho bolesti.Potom se ozvala další rána,až příliš blízko....Někdo vstoupil do místnosti.Tentokrát to s bombou nemělo nic společného.Postava na sobě měla černý plášť a hlavu přikrytou kápí.Něco se ve tmě zablýsklo.Poznala jsem čepal nože...
,,Ne!"Vykřikla jsem a vymrštila jsem na posteli.Prudce jsem oddechovala a byla jsem celá zpocená.Stejný,samý sen už po dobu deseti let.Kdy konečně přestanou?Podívala jsem se na blikající čísla budíku.12:00.Už je mi patnáct.Pomyslela jsem si a znovu zavřela oči.Dovolila jsem si ještě poslední myšlenku.Stále se ten sen zkracuje,proč?Třeba na začátku skončí.....










Drsné... Je od tebe odvážné, že jsi vybrala tento rok a píšeš k němu, jsem velice zvědavá na další díl...