26. června 2010 v 19:30 | Worlds-sims TEAM [Bari]
Více fotek,méně textu.Snad budete tentokrát spokojenější.;)
Info ke komixu:Děkuji za minulé komentáře:)
Snad už v tomto díle nebude moc překlepů:)
Byla noc.Chladno a mladá dívka se dlouhými hnědými vlasy až po pás utíkala úzkou uličkou.Nevěděla,že tato ulička je slepá.Nevěděla,že ji za chvíli zachrání dívka s rudými vlasy,pletí bílou jako albastr a s očima barevnýma jakou jarní louka.Za sebou cítila přerývavý dech zloděje,násilníka a -Jak by se později stalo - vraha.Dívka byla příliš vyděšená,aby dokázala chladně myslet,aby zastavila a dala se do křiku.Už jí pomalu začaly docházet síly.Pak zakopla.Teď už nemohla tohle dále přežít.Muž,který ji celou cestu pronásledoval se teď k ní sklonil a chtěl z ní strhnout šaty,ale dívka se bránila.Kopala všemi směry a křičela,až z toho běhal mráz po zádech.Neznámý muž jí chytl ruce a přiložil ostří nože k její odhalenému krku.Dívka ztuhla a muž se krutě usmál.Chtěl z ní znovu servat šaty,ale tlouknoucí železo o železo ho vyrušilo.Zmateně vzhlédl.Sudy,které předtím byly vyrovnané na sobě,teď byly roztroušené kolem něj a na zadní hromadě stála dívka.Rudé vlasy jí vlály ve větru,oči zářili jako kočce,pleť jí matně svítila ve tmě.Pomalu seskočila ze sudu.Její pohyby byly ladné,jako by se místo ní pohybovala kočka.Muž i dívka ji překvapeně sledovali.Muž vyskočil a namířil ostří nože na dívku.Během jediné vteřiny mu nůž vylétl z ruky.Dívka ležící na zemi všechno jen s hrůzou pozorovala.Dívka s rudými vlasy chytla muže pevně za ramena a přitiskla mu ústa ke krku.Muž vydal nelidský skřek.Dívka hladově pila.Tak dlouho už svoji žízeň musela držet,ale teď měla skvělou příležitost.V muži za chvíli nezbyla jediná kapka krve.Pustila bezvládné tělo a to se sesunulo k zemi.Dívka pohlédla na druhou dívku.,,Nikomu nic neříkej."Zašeptala.Její hlas zněl jakou samet.Usmála se na dívka a odhalila tak špičaté zuby,které se objevili při tom,když chtěla z muže vysát krev.,,Neboj se mně."Zašeptala pak a rozeběhla se pryč.Dívka už jen viděla rozmazanou šmouchu,jak se dívka rozeběhla pryč.
Probudila jsem se celá zpocená a hned jsem si uvědomila,že to byl sen.Jak by to také mohla být realita?Ale těmito sny mi příjde,že realita snad ani neexistuje....

Už jsem tu skoro dva týdny ne-li více.Každý večer mi donesou vodu a okoralý chleba.To je vše,co za ten den dostanu.Už začínám z toho všeho bláznit.Nedají si pozor a za chvíli ze mně bude cvok.Už jsem tolik toužila po slunci,že jsem viděla jeho paprsky.Jediné paprsky byla v noci,když svítil měsíc.Vysoko,skoro pod stropem zelo malé okénko.Samozřejmě.Jsem dost malá na to,abych se v něm protáhla,jenže je pro mně moc vysoko....Najednou jsem slyšela dusot bot.Rychle jsem si lehla na starou matraci,která mi poslední dva týdny sloužila jako postel a zavřela oči.,,Dávej na něj pozor."Slyšela jsem hlas,který jsem neznala.,,A co si myslíš,že dělám?"Zavrčel druhý hlas v kterém jsem poznala Jacka.Něco najednou spadlo na podlahu vedle mé,,postele" a uslyšela jsem zasténání.Spolu se mnou tady uvěznili dalšího člověka.O pět minut později jsem uslyšela,jak odešli.Dovolila jsem si otevřít oči.Na zemi ležel....chlapec,pravděpodobně o něco starší než já.Byl určitě vysoký,i když jsem to nemohla určit,protože ležel schoulený na podlaze.Vlasy měl černé,pleť až neuvěřitelně bílou a pootevřené oči měly tmavě fialový odstín.

Opatrně jsem k němu sklouzla na kolena.Kolem krku měl tlustý,stříbrný řetízek.Najednou otevřel oči tak široko,jak snad jen mohla a viděla jsem,že ho to stojí velké úsilí.Jeho ruka nahmatala moji a obemknula moje zápěstí v železném sevření.Divila jsem se,kde se v něm bere ta síla.,,Prosím,"Zašeptala.,,Sundej mi to."Jeho hlas byl jemný a přesto,že jsem ho skoro slyšela.Opatrně jsem natáhla ruce,které se mi třásly a hledala karabinku,kterou byl řetízek spojený.Nakonec jsem ji našla,i když mi to dělalo značné potíže,protože se mi ruce příliš třásly.Opatrně jsem řetízek zpoza něho vytáhla.,,Co s ním?"Zeptala jsem si tiše.Jeho hlas už hlasitější.,,Hoď ho někam do vody."Jediná momentální přístupná voda byla v záchodě.Otočila jsem se a hodila ho do něj.
,,Chlapec"se pomalu posadil do sedu.,,Děkuji ti."Řekl už silnějším hlasem.,,Není za co."Odpověděla jsem trochu chladně.
,,Jsem Elliot."Zamumlal tiše a podal mi ruku.Chvíli jsem váhala,ale pak jsem mu ruku podala.Nepatrně jsem se zachvěla.Měl jí úplně ledovou.,,Není ti zima?"Zeptala jsem se tiše.,,Mně ne,ale řekl bych,že tobě ano."Řekl a přejel pohledem moje dva kousky spodního prádla.Ušklíbla jsem se a místo na studenou,tvrdou zem jsem se přemístila na měkkou matračku.Čekala jsem,že si sedne za mnou,protože bych ho stejně hned vyhodila,ale on si sedl na okraj záchodu.
,,Divím se,že jsi ještě neutekla.Já bych to udělal hned."Pronesl tiše po chvíli.,,A nevíš asi jak?"Zavrčela jsem podrážděně.,,Jestli jsi si nevšiml,nejsem dost vysoká,abych byla vůbec v polovině té zdi!"Zachechtal se,ale když viděl můj naštvaný pohled,kousl se do rtu,aby se znovu nesmál.,,Asi tě nenapadlo vylézt po těch výstupcích,že?"
,,,Nechci se zabít v patnácti."Vyjela jsem na něj.Nevšímal si mně a začal zkoumat a ohmatávat zeď.,,Kdybych byla tebou,tak to nezkouším.Tedy....jestli se chceš zabít,tak si posluž."Dodala jsem ještě sarkasticky.Otočila ke mně hlavu a usmál se.Ale ne jak jsem zvyklá,že lidé při tom odhalí zuby.....Potom,ani jsem nevěděla jak,začal lézt po stěně.S vykulenýma očima jsem ho sledovala.,,Vidíš?Je to jednoduché."Řekl ke mně dolů,beze stopy námahy.,,Uhni."Varoval mně.Rychle jsem se zvedla a přešla ke dveřím.Nepochopila jsem,jak by se v něm mohla vzít ta odvaha,ale skočil dolů na matraci.
,,Máš dvě možnosti."Pronesl důrazně.,,Buď tu zůstaneš a necháš se prodat jako otrok,nebo se mnou utečeš a můžeš někde začít nový život."Přimhouřila jsem oči.
Co to se mnou je?Bavím se s úplně cizím člověkem,jako by to byl můj nejlepší kamarád.....I když možná je.Tady...Přešla jsem ke stěně a začal opatrně vsouvat nohy a ruce do otvorů na zdi.
,,No tak,dělej Isabell!"Nahoru se mi podařilo vylézt a také prostrčit polovinu těla.Podařilo by se mně se přehoupnout,ale strach mi to nedovoloval.,,Tobě se to řekne!"Vykřikla jsem popuzeně a opřela se o rám.
Najednou jsem uslyšela známý zvuk.Pneumatiky přijíždějící,aby mně zkontrolovaly.Oba dva jsme ztuhly.,,Ne!"Vykřikla jsem.,,Rychle,Is.Musíš!"Zavrtěla jsem hlavou.První otočení v zámku.Neměla jsem na výběr,a proto jsem podnikla tuto bláznivinu.Zavřela jsem oči,strčila ruce pod sebe,a pak jsem padala.
Otevřít oči mně až přinutil tvrdý náraz.Elliot mně chytil.,,Díky."Řekla jsem vděčně.Byly jsme asi pět metrů od okna a teď jsme slyšely výkřiky.,,Kde jsou?"Ptal se jeden.,,Tohle nemohly zvládnout."Šeptal druhý.Elliot mně rychle postavil na zem.,,Sakra."Zamumlala jsem.Z dlaně mi tekla krev.
Elliot si dal ruku přes pusu,což mi bylo divné a odběhl na malý kopeček.,,Zařiď,ať to přestane krvácet."Zavolal tlumeně.Odtrhla jsem si proužek látky,která se snad do poloviny odpárala z mého vršku spodního prádla a omotala jsem si sním svoje malé zranění.Chvíli jsem čekala a pak jsem se vydala z Elliotem.,,Elliote?"Zašeptala jsem.Neotočil se.Ruku měl stále přitisklou k ústům.Stoupla jsem si před něj a chytila ho za chladnou ruku a odtáhla mu ji.Kdybych byla normální člověk,spustila bych křikl a utekla,ale nevím proč,neudělala jsem to.Místo dvouch rovných zubů tam byly dva špičaté.Upír.,,Myslela jsem si,že svět se skládá jen z reality."Zamumlala jsem.
Diskuze:
Líbil se vám díl?
Chytí je?
Kam se teď dostanou?
V jakém dílu si myslíte,že se Isabell promění v upíra?
Vadí vám něco na komixu?(Jestli ano,tak co konkrétně.)
Přijde vám,že má komix příliš rychlý spád událostí?
Prosím řekněte váš názor a je mi jedno,jestli bude záporný.Přivítám jak záporný,tak kladný.:)
Moc hezký díl!!